Dnes bych se chtěl zastavit v Las Vegas Jižní Afriky, na místě zvaném Sun City. Ovšem před tím je nutno se podívat jak „šla“ historie. Tak tedy Jižní Afrika „letem světem“.
Prvním mezníkem při osídlování Jižní Afriky bylo založení obchodní společnosti v malebné zátoce skryté Stolovou horou v dubnu 1652. Stál za tím Holanďan Jan van Riebeeck. Nová společnost zajišťovala lodím plujícím dlouhou cestu z Evropy do Asie, dnešními slovy řečeno servis. Zejména potraviny a nutné opravy. Osadníci pěstovali zeleninu, maso nakupovali od domorodců a osada vzkvétala. Obchod se zdárně rozvíjel a proto byly postaveny doky pro opravu lodí, nastala čilá výměna zboží s africkými kmeny. Rozkvět však znamenal i problémy. Byly přivezeni, jako pracovní síla, otroci z Indonésie a následovali osadníci z celé Evropy. S nimi i veliká skupina francouzských hugenotů, kteří prchali před domácí persekucí. Příliv lidí znamenal zabírání další a další půdy domorodým kmenům a začaly první konflikty a války. Proudy osadníků stále více pronikaly na sever a východ, hledajíc nové pastviny pro svůj dobytek. Jakási koloniální správa území vzešlá z bývalé holandské obchodní společnosti byla více než zkorumpovaná a v podstatě zkrachovala. Proto v roce 1795 přistály u mysu anglické lodě a Britové převzali správu území. Búrové, potomci prvních holandských osadníků, byly stále víc a víc zatlačování do vnitrozemí. Založili zde nové státní celky a úspěšně se podíleli na likvidaci původních obyvatel. V roce 1833 zrušila Británie otroctví a zakázala obchodování s otroky, ti pak hromadně prchali z farem búrů. Avšak teprve druhá búrská válka vedla k britskému vítězství a k vytvoření Jihoafrické únie (rok 1910). Industrializace země a zejména objevy nalezišť zlata a diamantů vedly k významnému rozvoji státu. Po roce 1948 vítězí Národní strana spojená však s režimem apartheidu. Slovo samotné je původem z afrikánštiny a značí odloučení či oddělení. V praxi tato politika znamenala zákaz vstupu černošských obyvatel do kin, restaurací, škol či nemocnic , oddělování prostor na bělošské a pro barevné obyvatele. Byly zřizovány tzv. bantustany, což byly jakési samosprávné černošské rezervace. Proti této politice bojoval Africký národní kongres a nejznámějším představitelem odporu byl Nelson Mandela, kterého z doživotního vězení propustil, nový prezident Frederik de Klerk ( to bylo v roce 1989). Nutno však poznamenat, že teprve nástupem Nelsona Mandely, jako prezidenta v roce 1994 jihoafrický apartheid definitivně skončil.
Tolik několika větami o historii Jihoafrické republiky. Nechalo by se vyprávět daleko víc, ale my nyní už míříme do místa hazardu, do místa, které je kontraverzní od svého počátku, místa, které přesto přitahuje tisíce turistů z celého světa – Sun City.
 |
| Impozantní vstupní brána do Sun City |
 |
| Afričtí sloni hlídají vstup do hlavní haly |
 | ||
| Úchvatná výzdoba prostor dokonale spojuje africké tradiční artefakty s novými prvky |
 |
| Skvělá obsluha, africké speciality i jídla evropské kuchyně. Vše připraveno pro hosty. |
Někde uprostřed africké savany postavil podnikatel Sol Kerzner zcela unikátní zábavní komplex. Leží asi dvě hodinky pohodlné jízdy z Johannesburgu. Rozsáhlé středisko bylo postavené v oblasti Bophuthatswana velmi blízko dvou velkých sídelních komplexů Johannesburgu a Pretorie. Je to místo odpočinku, centrum pro podnikatele i státníky, ale také svět dětských vodních radovánek i ústřední bod hazardních her, striptýzových tanečnic a nočního života vůbec. Stojí tu luxusní hotely, nádherně upravené venkovní vodní zahrady, vynikající golfová hřiště, neobvyklé hazardní herny, kasina a můžeme tady shlédnout i exkluzivní zábavné show.
Když jsme přijížděli nejprve na nás, jakoby nesměle, vykoukly špičky jakýchsi věžiček. Říkal jsem si, co to je, tady v Africe, snad zámek či jakási podivná smíšenina architektonických stylů? Nic nebyla pravda. Tohle se fakt nedá nikam zařadit a s ničím porovnat. Je to naprostý kýč a zároveň je to krásné a originální.
Vstupní hala nás vítá nejen prostorem, který si nezadá s monumentálním chrámem, ale také ryze africkými artefakty . Povinná fotografie do alba u nádherných sloních klů ( jsou pravé, zkoušel jsem, zda nejsou ze sádry, ale nebyly). Naši hostitelé nás zvou na oběd. Ten se skládá ze směsi evropské a africké chuti. Každého tak napůl. Jakési evropské chlupaté knedlíky a krásně propečený steak z antilopy. Na jídlo tady má každý dost času a také tabule se skládá z řady chodů. Naštěstí máme jakýsi jídelní itinerář a tak můžeme „kontrolovat“ copak nám to přistálo na stole. Mne nejvíce zajímalo muzeum africké historie, které na poměrně malém prostoru dokázalo za pomoci projekcí i faktických exponátů vtáhnout do africké minulosti. Nabit dojmy jsem pak spěchal smýt pot do soustavy velkolepých vodních hrátek. Chybka se vloudila, když jsem zjistil, že plavky zůstaly dobře uklizeny na hotelu. Nedá mi to však, abych se jen krátce zastavil u téhle příhody. A musím se přesunout spoustu kilometrů z Afriky. Když jsem poprvé přiletěl do Indie a ubytoval se v hotelích Taj, sotva jsem opustil svůj pokoj, byď jen na chviličku, našel jsem po návratu všechny použité ručníky vyměněné a přikrývku na posteli krásně srovnanou. Říkal jsem si, to mne snad sledují či co? To mají kameru i na pokoji? Ne, jen jsem vyšel ze dveří, jakási indická regulovčice na hotelovém patře vyslala do mého pokoje službu. Marně jsem ji prosil, že v mém pokoji není nutno stlát postel a měnit ručníky desetkrát za den. No, a tady v Africe tento zvyk asi pochytili také. Proto mé schnoucí plavky hotelová služba vzala z koupelny, aby je přemáchli (nevím proč) a následně mi je vrátili do skříně. Tak jsem bohatší o jedny apartní plavečky koupené v Sun City, samozřejmě za apartní cenu.
Když jsme přijížděli nejprve na nás, jakoby nesměle, vykoukly špičky jakýchsi věžiček. Říkal jsem si, co to je, tady v Africe, snad zámek či jakási podivná smíšenina architektonických stylů? Nic nebyla pravda. Tohle se fakt nedá nikam zařadit a s ničím porovnat. Je to naprostý kýč a zároveň je to krásné a originální.
Vstupní hala nás vítá nejen prostorem, který si nezadá s monumentálním chrámem, ale také ryze africkými artefakty . Povinná fotografie do alba u nádherných sloních klů ( jsou pravé, zkoušel jsem, zda nejsou ze sádry, ale nebyly). Naši hostitelé nás zvou na oběd. Ten se skládá ze směsi evropské a africké chuti. Každého tak napůl. Jakési evropské chlupaté knedlíky a krásně propečený steak z antilopy. Na jídlo tady má každý dost času a také tabule se skládá z řady chodů. Naštěstí máme jakýsi jídelní itinerář a tak můžeme „kontrolovat“ copak nám to přistálo na stole. Mne nejvíce zajímalo muzeum africké historie, které na poměrně malém prostoru dokázalo za pomoci projekcí i faktických exponátů vtáhnout do africké minulosti. Nabit dojmy jsem pak spěchal smýt pot do soustavy velkolepých vodních hrátek. Chybka se vloudila, když jsem zjistil, že plavky zůstaly dobře uklizeny na hotelu. Nedá mi to však, abych se jen krátce zastavil u téhle příhody. A musím se přesunout spoustu kilometrů z Afriky. Když jsem poprvé přiletěl do Indie a ubytoval se v hotelích Taj, sotva jsem opustil svůj pokoj, byď jen na chviličku, našel jsem po návratu všechny použité ručníky vyměněné a přikrývku na posteli krásně srovnanou. Říkal jsem si, to mne snad sledují či co? To mají kameru i na pokoji? Ne, jen jsem vyšel ze dveří, jakási indická regulovčice na hotelovém patře vyslala do mého pokoje službu. Marně jsem ji prosil, že v mém pokoji není nutno stlát postel a měnit ručníky desetkrát za den. No, a tady v Africe tento zvyk asi pochytili také. Proto mé schnoucí plavky hotelová služba vzala z koupelny, aby je přemáchli (nevím proč) a následně mi je vrátili do skříně. Tak jsem bohatší o jedny apartní plavečky koupené v Sun City, samozřejmě za apartní cenu.
 |
| Jedno z antických koupališť. |
 |
| Věžičky hotelu a kasina v pozadí pláže a svlékací vlna (vlevo) |
Voda byla jakýsi africký normál. Teplá jako kafe. Mě se na vodním skotačení nejvíc líbila skoro metrová umělá vlna, která přicházela asi v pětiminutových intervalech a mimo krásného svezení na svém zpěněném hřbetu byla jakýmsi předělem, který odděloval čas her a čas hledání. Většina afričanek je totiž dost korpulentních. I když tohle slovo je někdy takové až trochu nepěkné. Lidově řečeno, jsou to prostě hezké baby a mají všechno co mají mít. Ba dokonce v některých afrických zemích je to i jakýsi kult. Hubená baba totiž znamená, že její muž je jednoduše řečeno lempl. Ta objemnější je výrazem bohatství a postavení, signálem toho, že chlap je úspěšný asi nejen jako muž, ale hlavně po finanční stránce. No a k té docela příjemné korpulentnosti patří i příslušně velká prsa. Možná si dovedete docela barvitě představit, co taková metrová masa vody udělá s tím malým kouskem látky opásaným kolem hrudníku těch afričanek. Většina z nich, samozřejmě k pobavení přihlížejících chlapů, současně s odcházející vlnou lovila z vody své propriety. Pozorujíc to hemžení dospěl jsem však k závěru, že dámám ten tělocvik vůbec nevadí a vůbec se nebrání tomu, aby jim další vlna tuhle zajímavou a někdy docela zbytečnou pomůcku zase sundala.
A ještě o jednu zajímavost se musím podělit. Nemám strach z výšek, ba dokonce moc rád lezu na vysoké stožáry rozhleden nebo vysílačů, ale musím se přiznat, že místní vodní skluzavku jsem nesjel. Představte si žlábek dlouhý asi 100 metrů asi jako dlouhá dětská vanička, sice pořád napájený vodou, ale dostat se do něj musíte po více než desetimetrovém pádu volným prostorem. Prostě přišel jsem nahoru na odpaliště a podíval se tam někam dolů a sešel po svých zase zpět mezi svlékající vlnu a v klidu pozoroval jak zejména děti beze strachu létají v téhle úžasné skluzavce. Raději jsem kývnutím přivolal číšníka s pohárem krásně vychlazeného vína.
A ještě o jednu zajímavost se musím podělit. Nemám strach z výšek, ba dokonce moc rád lezu na vysoké stožáry rozhleden nebo vysílačů, ale musím se přiznat, že místní vodní skluzavku jsem nesjel. Představte si žlábek dlouhý asi 100 metrů asi jako dlouhá dětská vanička, sice pořád napájený vodou, ale dostat se do něj musíte po více než desetimetrovém pádu volným prostorem. Prostě přišel jsem nahoru na odpaliště a podíval se tam někam dolů a sešel po svých zase zpět mezi svlékající vlnu a v klidu pozoroval jak zejména děti beze strachu létají v téhle úžasné skluzavce. Raději jsem kývnutím přivolal číšníka s pohárem krásně vychlazeného vína.
Žádné komentáře:
Okomentovat