Africké vzpomínky

Stolová hora, Cape Point či Lví hlava - názvy krásné a mystické. Jako kluci jsme četli verneovky, snili o pirátech a udatných námořnících a najednou stojíte na Stolové hoře, díváte se někam dolů na tu krásu zálivu, na tříštící se mořské vlny a někde v duchu jste u těch nádherných příběhů. Avšak před tím než jsem vyjel na Stolovou horu byla spousta hodin v letadle, pak pozorování přehledového radaru na letišti a mou první zastávkou je hlavní město Jihoafrické republiky, jedno ze čtyř největších měst státu - Pretoria. Když jsem vyšel z letadla, dýchla na mne ta podivná africká vůně květin a ještě něčeho tajemného co voní jen a jen v Africe. Snad je to kůže domorodců, snad podivný vítr... Hezké uvítání hned na letišti a hurá do hotelu, trochu se rozmočit v teplé vodě a hlavně spát. V letadle to jde také, ale ani při dlouhých cestách a ani v business třídě to není ono. Hotel Sheraton mi otevřel přívětivou náruč a já padl do morfeova náručí... Ráno mne budí nejen služba, už je snídaně, ale také sluníčko. Před okny se otevírá impozantní panorama Union Buildings, které je dodnes sídlem prezidenta , které postavil v letech 1909 až 1913 sir Herbert Baker.

Union Buildings

Stavba svojí jedinečnou architekturou symbolizuje smír mezi bělochy a afrikánci, mezi angličtinou a afrikánštinou. A to jsou také dva oficiální jazyky jimiž se, mimo místního jazyka sepedi, v JAR domluvíte. Před odletem jsem si říkal, zda zbude chvíle vyjet do přírody, na safari, ale nabitý pracovní program nakonec dovolil jen malý výlet do nefalšované africké divočiny a večeři v restauraci v buši. No, alespoň sem budu muset zase zajet a v klidu. Ono je tady opravdu nač se dívat. A tím víc si plánuji cestu další a to do světoznámého Krugerova národního parku. Je pojmenován po farmáři Paulu Krugerovi, který vedl búrské sedláky ve vítězné první anglo-búrské válce a který se později stal prezidentem nově vzniklé Jihoafrické republiky. Na ploše větší než 20 tisíc km2 můžete potkat tisíce zvířat a samozřejmě pozorovat i pověstnou africkou pětku. Tu představují bůvol, slon, lev, leopard a nosorožec.

Nepřeberné množství pravých afrických "cetek", mnohdy opravdu krásných

Několik dní strávených na pracovních mítincích uteklo a sbohem Pretoria. Čeká mne Kapské město. Hned na schůdkách letadla cítím jiné klima, takové surovější a voní mořem. No a jaké by to bylo Kapské město bez známé lanovky na Stolovou horu. Kdo chce, může jít i pěší túru. Lanovka se při jízdě otáčí stále dokola a tak si nikdo nemůže stěžovat, že nic nevidí. A na koukání je toho opravdu dost. Dvouapůlmilionové město se krčí kolem zálivu a hory s poetickými názvy Lví hlava a Ďáblův vrchol je střeží z oblačných výšek. Měl jsem štěstí, nebe bylo bez mráčku a Stolová hora nebyla přikryta rouškou bělostných par. Ta dálka pohledů z vrcholu hory jakoby lákala k další cestě. Ale i zde mne ještě čekaly pracovní úkoly a tak poslední cesta vedla ještě na Cape Point.

Srst žiraf je jako hedvábí, zejména těch mladých a kožíšek malých lvíčat přímo svádí k hlazení, ale malá šelma si mne velmi rychle přitáhne drápkem

Otáčející se lanovka na Stolovou a impozantní pohled na Kapské město

Cape Point, tento skalnatý mys úpící nárazy větru a příboje musily obeplouvat portugalské lodě při cestě k Východním zemím. A několik vraků zde najdeme dodnes. Jsou sice v hloubce, ale lákají desítky potápěčů. A pokud je trocha času, tak asi po půlhodince chůze podél pobřeží Atlantiku najdeme náš mystický mys Dobré naděje. A tím se vlastně celý příběh uzavírá. Střípky zážitků ze safari, afrického bazaru či jiných afrických měst a států jsou zatím uzavřeny společně s fotkami na pevném disku mého PC. Ale to už je zase jiný příběh.... tak zase příště....