Letadlo dosedlo na přistávací plochu a pozvolna rolovalo k připraveným schůdkům. V davu čekajících to zašumělo. Dveře se otevřely, pozvolna jsme scházeli k připraveným autům a autobusům. Najednou odkudsi doslova přilétli afričtí tanečníci. Údery na buben, zvuk píšťal a úžasné černošské taneční kreace. Nádhera. Odměňujeme potleskem aktéry a odjíždíme. Vzduch je tady nějaký úplně jiný než třeba v Abuji.. Ptám se našeho průvodce. Jednoduchá odpověď. Zde v Kanu, sídelním městě emíra, jehož jsme dnes hosty, se totiž smí, na rozdíl od hlavního města Abuji, jezdit na motorkách. A protože zdejší motorky jsou laciné cajky vyrobené nejvíce v Číně, je městské ovzduší často velmi těžko dýchatelné. Kouř z motorů se vznáší všude a stovky motorek lemují každičký kout. Naštěstí klimatizace v autobusu alespoň trochu zlepšuje tu téměř nedýchatelnou směs. Za chvilku již opouštíme hlavní ulice více než třímiliónového města. A než dojedeme do cíle dnešní cesty, věhlasné mešity, alespoň krátce o městě samém.
Afričtí tanečníci nás vítají na letišti
Dole: ulice města jsou obležené motorkami
Kano je hlavním městem stejnojmenného státu, leží téměř na severu a patří k největším městům Nigérie. Historické prameny kladou první zmínky o městě asi do 7. stolení a zmiňují kopec Dala Hill jako první zdejší pozemek obce spadající do veliké říše Hausa. Tato říše leží u bran Sahary a najdeme na jejím teritoriu různé kultury. Například hliněnou zeď, která je zapsaná na listině UNESCO i další historické skvosty jako jsou města Zaria a Katsina v nichž můžeme obdivovat tradiční hliněnou architekturu. Za zmínku stojí i to, že bývalý nigerijský prezident Umaru Yar'Adua pocházel právě z Katsiny.
Zvuky afrických trubek, píšťal a bubnů se nesly daleko...
Sotva jsme vystoupili z autobusu, dostihl nás hlahol stovek trub. Slavnost u emíra totiž byla jakousi tradiční lidovou veselicí, představením několika desítek kmenových skupin, žijících na území státu. Každá z nich se liší svým oblečením a ozdobou nejen válečníků, ale i koní. A k tomu ohlušující hudba, neskutečné víření bubnů a trubači na dlouhé africké trubky posílají decibely k našim nebohým uším. Úžasné defilé stovek lidí a koní předvádějících válečnické nájezdy, jedinečné kmenové zvyky a obyčeje. Nemohli jsme odtrhnout oči od jedné nádherně oblečené skupiny, aby vzápětí naši pozornost nezaujala druhá, ještě barevnější. Ne, tenhle neskutečně krásný mumraj nejde ani popsat. Okolo tribuny stojí místní diváci. I pro ně je dnešní kmenová přehlídka uchvacující. Pozoroval jsem dvě krásné malé dívčiny. V očích se jim objevoval strach, když válečníci z historických pušek stříleli salvy na oslavu svých vystoupení i úžas nad krásou toho co jezdci na koních dokázali předvést. Ta barevnost úborů a masek jezdců i koní jakoby přímo hladila na duši.
Pušky v rukou nigerijských bojovníků sice nestřílejí, ale rány dělají pořádné.
Na tribuně to celé hemžení pozoroval i člověk, téměř celý zahalený do bílé řízy zakončené podivným úvazkem na hlavě, autorita tohoto státu, Jeho veličenstvo Emír z Kano Alhaj Ado Bayer. Měl jsem to štěstí, že jsem byl i na přijetí u samého emíra. Nádherná výzdoba, pro nás nezvyklé vůně i obřady činí takovéto setkání neobyčejné.
Nahoře: slavností přijetí u Emíra
Napravo: Jeho Veličenstvo Emír z Kano
Pro úplnost je nutno dodat, že v Nigérii, jako v multikulturní zemi, žije více než 250 etnických skupin lišících se jak tradicemi a historií, tak i náboženstvím a jazyky. Hlavní 4 etnika jsou Hausové, Jorubové, Igbové a Fulbové. Ve velkých městech pak žijí i komunity Afrikánců, Britů, Američanů, Číňanů, Indů, Japonců, Libanonců a jiných, převážně evropských národů. Hlavními náboženstvími jsou Islám a Křesťanství. Poměr je dle odhadu asi 50% islám a 40% katolíci. Ale našli bychom i jiné údaje. Pravdou je fakt, že sever země inklinuje k Islámu a jih ke křesťanství. Většina populace etnika Hausa vyznává islám a etnika Jorubů křesťanství.
A ještě malé zamyšlení. V Nigérii jsem byl vícekrát. Tato africká země mi přirostla k srdci svojí bytostnou syrovostí. Když jsem kdysi četl knihu Ernesta Hemingwaye, Zelené pahorky africké, v duchu jsem si představoval jak ta krajina asi vypadá a jak voní. A právě tady jsem našel krásný soulad skutečnosti s knihou. A jaké jsem potkal lidi? Nesetkal jsem se s hrubostí, namyšleností a přezíráním. Možná to bylo tím, že jsem se vždy snažil chovat jako návštěvník a ty, co tam jsou doma jsem nikdy nepoučoval co mají dělat. Jsem přesvědčen, že onen hloupý americký přístup jediného pána, toho nejchytřejšího, je špatný. Ti lidé zde žijí stovky let a i když jsou pro nás některé věci podivné, je to jejich země, jejich zvyky a náboženství. Občas také „proskočí“ v našich novinách zpráva o nepokojích či přepadeních. Musíme si uvědomit, že v Nigérii žije více než 130 miliónů lidí a 250 různých etnik. V naší malé zemi se nemůžeme dohodnout (koukněme se na naši vládu) a nigerijcům budeme vyčítat jejich spory? Rozdíl je v tom, že oni jsou daleko více impulsivnější než my, ve vteřině vzplanou, aby za další vteřinu zase zkrotli jako beránci. Je to prostě jiná mentalita. Četl jsem v novinách o přepadeních cizinců. Netvrdím, že k něčemu takovému nikdy nedošlo. Ale asi bychom museli znát celý příběh. Pokud se nadutý cizinec chlubí penězi a uráží jejich víru, může se klidně stát, že se velmi brzy ocitne polonahý v prachu ulice. Projel jsem a také prošel kousek této země. Nikdy jsem neměl problém s domorodci, nikdy mne nikdo nepřepadl ani neoloupil. Je pravda, že základnou mi byl kvalitní hotel, odkud jsem se vydával na své cesty. A strašidlo nemocí? Očkování? Já osobně nevěřím na účinnost očkování. Spíše se ptám, jaké sekundární jevy takové očkování přináší. A proto jsem se nechal očkovat jen na povinnou žlutou zimnici. Na malárii se očkovat nedá. I když na ní onemocní ročně na půl miliardy lidí, není žádné účinné očkování. To jsou jen hloupé řeči zlodějských lékárníků. Řada mých známých, kteří žili v Africe malárii dostala. Nemoc jak známo infikují samičky komára Anopheles. Tento komár létá většinou krátce po setmění a také v noci. Proto je důležitá prevence a pokud se již malárií nakazíme, je nutné okamžitě použít místní antimalarika, která jsou nejúčinnější. Právě, když dopisuji tuhle vzpomínku, v televizi se objevila zpráva, že novým prezidentem státu Nigérie byl zvolen Goodluck Jonathan. Držel jsem mu palce, protože jsem se s tímto politikem, tehdy ještě jako guvernérem státu, potkal a při naší schůzce na mne zanechal velmi dobrý dojem.
Dnešní zastavení bylo v krásném městě Kano. Příště pojedeme na safari a zastavíme se na tržišti. A jako závdavek snímek nádherného mláděte.
Žádné komentáře:
Okomentovat